Kóma

16. října 2014 v 20:40 | Tina |  Info
Zdravím všechny návštěvníky tohoto blogu. Jak jste si již mohli všimnout, je to už hezká doba, co zde byl naposledy přidán nějaký článek. Důvody? Je nich několik.
Za prvné, absolutně chybí nálada, inspirace, chuť něco psát. Takže je zbytečné se nutit do nečeho, co by ve finále nestálo za nic.
Za druhé škola. Jelikož jsem v maturitním ročníku, učiva je skutečně hodně. Pomalu bych se měla učit na maturitu, neříkám, že sedím u knížek každý den, tak vzorný student nejsem. Ale zase nejsem ten typ, co by se na všechno vykašlal a bylo by mu to fuk.
Proto se tento blog uchýlí do tvrdého spánku. Nechci ho hned rušit, protože si myslím, že by to byla škoda a navíc...třeba mě někdy zase osvítí, dostanu další nápady a rozjedu to tu znovu. Pro zatím vám musí vystačit články v archivu.

Mějte se tedy nádherně a buďte free :)

Vaše Tina
 

Veselé Velikonoce!

21. dubna 2014 v 8:00 | Tina |  Info
Všem přeji veselé Velikonoce! Tedy, nevím sice, co je veselého na tom, že nás, dámy, přijdou chlapi ztřískat ať už pomlázkou, popřípadě ti střelenější i jalovcem a my jim za to budeme muset ještě něco dát, to zní ohromně.
Každopádně vám, milé dámy, přeji, aby ti chlapi nebyli až tak suroví a všechno jste to ve zdraví přežily, pokud možno minimum těch smradů a ledové vody.
A vám, pánové, přeji bohatou pomlázku, spoustu čokoládových zajíčků a vajíček. Moc ty ženské nebijte, jsme přece jen něžné pohlaví, tak s citem pánové.
Užívejte a hlavně žádné katastrofy :)


Dracula 10. díl Konec

29. března 2014 v 13:29 | Tina |  Dracula

"Já věděla, že tě odněkud znám."
"To přece…to ale přece nejsem já, kdo to je?" Pohlédl na Violet, když jeho uši dlouho neslyšely odpověď a viděl její zamračený výraz v obličeji.
"Jistě, že to nejsi ty, tupče, ten obraz byl namalován ještě mnohem dřív, než ses narodil. Už vím, odkud jsem si tě s tímhle spojila. Jednou jsem ho objevila. Tenkrát se Thomas hrozně rozčílil a následující den už nebyl na svém původním místě, přestěhoval jej jinam, abych se na něj nemohla znovu podívat. Nedbal mých otázek, vždycky mě jen nepříjemně odsekl a tak jsem to vzdala a brzy náš vztah upadal do hlubin temnot, až jsme už prakticky neměli důvod být spolu. Tedy já ano, on již ne. To vše kvůli němu a teď i kvůli tobě!" vztek jí čišel z očí a každé části jejího těla. Chtěla udeřit, zakousnout, chtěla zabít!
William neměl nejmenší tušení, co se tady vlastně děje a kdo je ten mladík na plátně tak děsivě jemu podobný. Vždyť byli jako dvojčata, s rozdílem délky vlasů a oblečení. V hlavě se mu rodilo tolik otázek, až z toho vyvodil závěrečnou otázku. Je Thomas s Billem jenom kvůli této téměř identické podobnosti?
V pracovně zůstal zbytek dne i noci upírajíce své oči stále na ten velký obraz. Snažil se přijít na nezjistitelné, zachytit jakoukoliv indicii z malby, která by mu pomohla rozlousknout tuto záhadu. Z toho veškerého zírání a přemýšlení usnul.
 


Mořské panny

27. března 2014 v 15:34 | Tina |  Fantasy

Dracula 9. díl

25. března 2014 v 12:19 | Tina |  Dracula

Toho dne se vše změnilo. William však zůstával svým srdcem věrný a jeho city k Thomasovi se nezměnily. Nedávalo to smysl, působilo to jako jedna bláhová představa, která se zrodila ve skutečnost. City mu vyznal skutečně samotný Dracula. Jen na malý, opravdu nepatrný okamžik jej napadlo, že je to možná jedna velká lež. Co když si z něj střílí, co když…Zahnal tyto sprosté myšlenky. Ne, Thomas si z něj legraci nedělá, každé slovo, které řekl, myslel vážně. Napomáhaly tomu i grimasy v jeho tváři.
Dny v tomto pohádkovém domě plynuly pomalu a klidně, jako by snad chtěly majiteli dopřát maximální vychutnání. Thomas s Williamem je však trávili spolu. Bylo to pro něj požehnání z nebes, že po tolika letech se jeho láska vrátila. Byl tou podobou natolik okouzlen, že téměř zapomínal na všechny strasti a starosti.
Bývalý král se však musel velmi ovládat, poněvadž vůně mladé Billovy kůže a krev proudící v jeho žilách jej sváděly k hříšnému pokušení jen ochutnat. Plně si však uvědomoval, že jediné kousnutí by mělo fatální následky. To nemohl riskovat.
Nastala hustá, černá noc, kdy tmavá kouřovitá oblaka schovala všechny hvězdy za svůj neprůsvitný závoj a pomalu a jistě se zmocňovala i měsíce a jeho záře. V domě panoval klid, poněvadž většina služebnictva už spala, avšak pán domu a jeho milovaný nikoliv. Polehávali spolu ve velké posteli plné měkkého a hedvábného povlečení a navzájem si věnovali jeden polibek a dotek za druhým. William začínal být nedočkavý a nechával se strhávat náhlou a rychlou vášní, tak jak to měl už za těch několik let s Henrym naučené.
"Počkej, počkej…" zabrzdil jej Thomas, když se mu mladý archeolog pokoušel dobývat do kalhot.
"Co je? Co se děje?" hleděl na něj a oči plné nechápání.
"Nespěchej. Máme spoustu času. Máme pro sebe celou noc a klidně i druhý den. Není důvod spěchat."
"Já myslel ale, že chceš…" pozoroval jej a vraštil obočí.
"Ano, chci, jistě, že chci. Ale nepředstavuju si to, tak, že se na sebe hned vrhneme a za deset minut je hotovo. Rozumím, že s Cooperem to asi tak bylo, ale…" posadil se a pohladil jej po tváři, "…nechej mne ti ukázat, jak se milovali dávní králové." Pousmál se a od jeho milovaného mu byl úsměv rovněž věnován.


Knoflíčkové balerínky

22. března 2014 v 14:41 | Tina |  Vychytávky
Postačí tavící pistole, barevné knoflíčky a fantazie :)


Dracula 8. díl

21. března 2014 v 13:24 | Tina |  Dracula

Jsou věci mezi nebem a zemí, které si nikdo neumí vysvětlit a co je také nad zákony vesmíru jasné, že žádné potěšení netrvá věčně. Dřív nebo později se objeví zádrhel, malý háček, který situaci začne komplikovat a i v tomto případě, kdy se všechno zdálo tak nádherné a čisté, se začaly vynořovat otazníky.
William obdivoval Thomasovu chladnou a bledou kůži. Nepřišlo mu na tom nic prazvláštního, spíš naopak. Jakýmsi záhadným způsobem jej tento fakt přitahoval, přišlo mu to tak urození a šlechtické. I jeho mluva tomu nasvědčovala. Co mu však nešlo do hlavy, za svůj už poměrně dlouhý pobyt, bylo, že se ještě nikdy nesetkal s Thomasem u stolu. Pokaždé dostal od služebnictva tu samou odpověď. "Pán již jedl." "Dnes pán jíst nehodlá." "Pán bude jíst ve své pracovně."
Hodně často jej také zahlédl, jak se jeho postava ztratila ve vinném sklípku. A když jej párkrát tajně následoval, tiše, aby o jeho přítomnosti nevěděl a nakoukl do sklípku, najednou jej tam už nenašel. Vysvětloval si to buď tím, že tam nejspíš ani nešel, třeba v má v tomto domě nějaké tajné dveře maskované společně se stěnou, jak tomu dříve bývalo, nebo mu něco tají. Nemohl si totiž nevšimnout pancéřovaných tlustých dveří s kódem, které byly ve vinném sklípku. Jeho lidská zvědavost někdy skutečně překypovala a rád by věděl, co se za nimi nachází.
Thomas postřehl stále víc otázek, které buď obcházel, nebo odpověděl nepřímo a zamluvil se něčím jiným. Začínal pociťovat, že přichází čas, kdy je třeba s pravdou ven i za to riziko, že jej William opustí. Sám však neměl v plánu s tím začít.

Dress

20. března 2014 v 11:40 | Tina |  Ostatní

Velký Gatsby (The Great Gatsby)

19. března 2014 v 13:36 | Tina |  Filmy

Velký Gatsby sleduje příběh Nicka Carrawaye, který opustí středozápad a na jaře roku 1922 se vydává do New Yorku, města ztělesňujícího uvolňující se morálku a populární jazz. Carraway hledá svou vlastní verzi amerického snu a usadí se nedaleko domu záhadného a časté večírky pořádajícího Jaye Gatsbyho a také kousek od své sestřenice Daisy a jejího záletného manžela s modrou krví Toma Buchanana. Nick se postupně stane součástí světa mimořádně bohatých lidí, jejich iluzí, lásek a zklamání. Nick jako svědek tohoto světa píše příběh nemožné lásky, věčných snů a automobilové tragédie, a nastavuje zrcadlo moderní době a jejím soubojům.


Kam dál